Jdi na obsah Jdi na menu
 

Můj příběh

Láska : Lásku vnímám nejen jako krásné opojení života, a něco kouzelného, ale vnímám ji také jako povinnost vůči druhému milovanému člověku, za všech okolností. Úplně za všech okolností. Jinak by to nebyla pravá láska.

Já teď nemůžu mít žádnu lásku, protože nejsem schopen se postarat o ni. Nemohu plnit svý povinnosti vůči tý druhý milovaný osobě. Nemohu jí nabídnout vůbec nic. Můžu ji sice milovat, ale nemůžu s ní ani být ve vztahu, protože bych jí mohl ublížit.

Děti: Jsou kouzelná stvoření, které miluju, a ony mají rády mne. Rád se od dětí učím. Ony jsou rozumné, a roztomilé. Děti hezky voní. A vlastní děti voní úplně nejúžasněji.

Bohužel jsem musel od svých dětí odejít, protože vztah s bývalou manželkou byl několik let plný každodenních nerváků, hádek, úplně zbytečných, nedopřála nám klid. Děti už byly z toho roztřesený. A pořád jezdila s nimi k rodičům, ani jsme se moc nevídali o víkendech.

Jen jsem netušil, že dnem mého odchodu od rodiny už se s mými dětmi nikdy neuvidím. To se mojí bývalé manželce podařilo výtečně zařídit. Ale nemohl jsem s nimi už pobýt pohromadě ani den, protože bych se nervově úplně už zhroutil. Odešel jsem z posledních sil, vzpomínám si, jak jsem se celý třásl, a jak mi bylo hrozně špatně, neviděl jsem, viděl jsem chvílema tmu, nemohl jsem už ani koordinovat své pohyby, jak se mi třásly ruce.

***********************

Jedný lásce jsem ublížil. A nikomu jinýmu už to nemůžu udělat. Stalo se to v době po mém odchodu od rodiny, kdy jsem si myslel, že situaci díky mým zkušenostem zvládnu. Pracoval jsem jako finanční poradce 12 let, a tak jsem myslel, že mi tato praxe pomůže zvládnout práci u České pojišťovny , kam jsem v roce 2008 nastoupil spolu se svou láskou. Oba jsme byli rádi, že jsme sehnali práci. Každý jsme pracoval sám za sebe, ale pomáhali jsme si, doplňovali jsme se. A bydleli jsme pár kroků od pracoviště. Takže teoreticky by mělo být všechno v pohodě. Bohužel ale vedení společnosti vidělo spolupráci se svými poradci poněkud jinak, než nastolení pohody. Házelo nám klacky pod nohy dnes a denně, a každým dnem byla zde práce těžší a komplikovanější, obtížnější. A tak se po 4 letech takovéhoto ,,maratonu" zoufalého snažení pracovat, zatímco vedení drželo pevně zatažené brzdy v rukou, jsme museli z ekonomických důvodů této práce nechat, ale to už jsme byli zadlužení. Tedy Káťa byla zadlužená. Byla zadlužená kvůli tomu, že já nejsem schopen mít za svou práci mzdu, odměnu. A tak nás přijeli rozstěhovat onehdá ráno v roce 2012 na podzim. Večer v pátek jsme spolu usnuli, a ráno jsem se nestačil divit. Už jsme se v podstatě ani neviděli, nepolíbili.

To vše proto, že Český stát mne dlouhodobě, dlouhá léta, asi tak 15 let nezákonně udržuje ve stavu takzvané ,,sociální chudoby". Český stát mi celou tu dlouhou dobu blokuje mou mzdu, i moje ostatní příjmy, které mi přijdou za mou vykonanou práci. V roce 2012 mi bral i peníze z bankovního účtu, které byly mých zákazníků, nikoli ještě moje, neboť tito zákazníci si u mne na mém internetovém portále  www.TOPcentrum.net předplatili službu reklamy až na 24 měsíců dopředu. Protože ale mi stát zabavil ve prospěch mých věřitelů úplně všechny peníze, které mi na bankovní účty chodily, neponechaje mi ani 1 korunu třeba na jídlo, musel jsem svou živnost ukončit, a zákazníkům jsem tedy nedostál závazku, jejich předplacené peníze jim byly v podstatě státem nezákonně ukradeny. A tak jsem se ocitnul na úřadě práce, žádaje o dávky ,,hmotné nouze". Ono je to tak, že stát Česká republika totiž nedodržuje lidská práva.

,,Deklaraci lidských práv ".

 V tomto dokumentu, který podepsaly a zavázaly se jej tak dodržovat všechny státy Evropy, se mimo jiné píše, že: ...,,stát musí občanovi dorovnávat jeho finanční příjem do takové výše, se kterou bude s to si uhradit důstojné bydlení a ošacení, a zdravou stravu." 

Ale Český  stát mi neponechává ani jednu korunu až na pár vyjímek -měsíčně. A tak jsem si musel pořád vypůjčovat peníze jinde, u bank, u nebankovních institucí, a známých. Pořád jsem ale nějak nedokázal definovat, co se mi to děje s penězi. To proto,že jsem důvěřoval státu, že dělá zákonné věci, a nevěřil jsem sobě. A tak jsem nechal český stát, a dovolil jsem mu, aby mi zpitvořil můj celý tenhle život. Přišel jsem postupně úplně o všechno. Zůstal jsem úplně sám, bez peněz, bez práce, bez bydlení, bez střechy nad hlavou. Když nedostávám ani korunu ze své mzdy, nemůžu pracovat, nepřežil bych to. Když nemám kde se večer každý den osprchovat, vyprat si, nemůžu chodit ani do práce ,,na černo" protože bych páchnul, a vyhodili by mne. A tak jsem odkázán na sociální dávky, který mi poskytuje stát. Stát mi dává 2200,-Kč měsíčně jako ,,existenční"minimum. No, z toho se ale celý měsíc jíst nedá. A tak jsem donucen chodit do charit po Praze, a jíst tam, co zrovna mají. Ony toho ale moc nemají. V Praze vím o 2 charitách, a to ,,Naděje" a ,,Armáda spásy" Je možno zde se najíst, člověk má nárok na 1x misku 250ml polévky (bez chleba-Naděje / s chlebem-Armáda spásy), no  o víkendu má člověk nárok jen na jedno jídlo, tedy na jednu tu polévku, anebo večer na 2 krajíce chleba. A u té ,,Naděje", tam se ani člověk nesmí na nic moc ptát, oni jsou tak nějak nervní a hned začínají křičet. Pak ale okamžitě vyvolají u strávníků davovou psychózu, a začnou pak křičet skoro všichni. Tak tam radši už nechodím.

*****************************

 V tomhle českým státě se děje velké bezpráví vůči nejen mně, ale vůči mnoha tisícům dalších občanů ČR. Já jsem díky tomu málem letos, tedy v roce2013 na jaře zemřel, kdy jsem prodělal vážnou nemoc. V nemocnici jsem byl 3 týdny se žilním onemocněním nohy. Tam jsem pochopil, co se mi to vlastně děje. Pochopil jsem, že stát Česká republika nejen že nedodržuje lidská práva, ale provozuje systém, který má postupně zruinovat pokud možno co nejvíc kapes obyvatel, a pak tyto občany odklidit kamkoli, třeba do kriminálu, anebo se jich stát nevšimne, a dílo smrti dokoná příroda sama. To je elegantní zbavení se odpovědnosti, protože ten člověk nemůže přijít pak, a říct: ,,tak jsem zemřel, protože jste mi nedávali najíst" Ne, nikdo se nedoví tu tragédii, protože ten člověk netuší minutu svého skonu, ale když to přijde, nemá už pak čas se bránit, nebo to rozhlásit světu. Těchto lidí - bezdomovců - je v České repuice k dnešnímu dni kolem 40.000, a přibývají. Bohužel jich je čím dál víc, a jejich věková hranice se stále víc snižuje. 

***************************************************************************************************

Vítejte na mých stránkách

 

Najdete zde informace jak hájit svá lidská práva, jak se bránit bezpráví státní moci ČR,

( i když zjišťuju, že v této zemi nepomáhá vůbec nic )

 

ale musíte to zkusit, jinak Vás zvůle státních zaměstnanců rozdrtí zcela jistě, pokud se například stanete insolventními, byť jen trošku.

 

 

...a časem možná když to přežiju,  zde najdete i jiné zajímavosti pro život

 

Jirka Pelíšek ( 30.8.2013 )

 

 

 **********************************************************************************************
  O Životě:

Pochopil jsem Ježíše Krista,

 

pochopil jem Boha,

 

pochopil jsem stvořitele,

 

pochopil jsem náboženství,

 

pochopil jsem jak a kde vzniká realita,

pochopil jsem, jak a proč člověk může udržet zdraví, anebo naopak onemocnět,

 

líbí se mi mít rád lidi,

 

líbí se mi milování se,

 

miluju děti a ony mají rády mne.

 

Pochopil jsem moderní technologie a internet,

 

pochopil jsem umění a estetiku jejich důležitost pro život a pro ekonomiku,

 

komunikuju s anděly, vidím jemnohmotný svět kolem nás.

 

Rád dávám, když mám z čeho. Musel jsem se naučit i přijímat.

 

Zdá se tedy, že jsem pochopil mnoho.

 

Ale nepochopil jsem, myslím, to nejdůležitější. Nepochopil jsem chování lidí mezi sebou navzájem. Nepochopil jsem, proč na sebe lidi nejsou hodnější.

 

To jsem nepochopil. Ale na tom stojí svět, a já jsem to nepochopil.

 

Uplatňování práva silnějšího, vytěsňování slabších ze života, to je jako v divoké džungli.

 

Z čeho mají lidé radost? Když se neradují z lásky navzájem? Možná z jiných věcí. Ale já jsem tohle nepochopil. Nerozumím tomu. Nemám ani lokty, ani hroší kůži. A tak vlastně vůbec nevím, kam a proč lidstvo vůbec směřuje, kam směřuju já. Jaký je vlastně smyl života. Proč se člověk musí tak moc snažit, aby mohl přežít? Vždyť podmínky už dnes pro tyto snahy jsou takřka nesnesitelné.

 

Když člověk někde na sebe řekne, že nemá peníze, je rázem vyčleněn ze společnosti.

 

To jsem taky nepochopil, a asi nikdy nepochopím.

 

Ale četl jsem před chvílí na stránkách české televize článek o indickém kmeni, tak jej zde uvádím:

 

,, V Indii ale existuje i skupina lidí, která do naprostého extrému dovedli péči o zvířata. Příslušníci sekty hinduistické sekty uctívačů přírody zvané Bishnoi byli prvními indickými ekology a svoje zvyky a tradice přenesli z venkova do měst. Když zachrání na předměstí osiřelou malou gazelu, která by bez mléka neměla naději přežít, vezmou ji k sobě domů a na čas, než se dostane do dobré kondice, se stane součástí rodiny. Na oslavu příchodu jí udělají na čelo skvrnu z masti ze santalového dřeva. Věří, že gazely jsou jejich děti, a ženy to dokazují obdivuhodným projevem lásky – osiřelá mláďata, která nechtějí pít z lahve, samy kojí. „Musíme jí dát mléko, aby přežila. A jiné mléko by nepila. V naší společnosti to tak dělají všichni. Sirotci jsou pro nás posvátní,“ říká Kyran, jedna z příslušnic Bishnoi.

 

Tak tomuhle rozumím dobře, to chápu. Ještě že na světě existují tak hodní lidé jako je kmen Bishnoi.

 

,, Přeju všem bytostem hezký život v lehkosti, zdraví, a radosti."

***********************************************************************************************

 

 

 

POMOZTE PROSÍM AKTIVNĚ I VY !
udělejte to pro sebe, a pro své děti

Kupte si v papírnictví kancelářské lepidlo, nastříhejte lístky ZDE, a nalepujte je všude, kam to jen jde, lidem na oči !!!

VYTISKNOUT AKVIZIČNÍ LÍSTKY SI MŮŽETE PO KLIKNUTÍ ZDE

 

www.Milujte.se       Desatero wikipedia      

John D. Rockefeller: Nejbohatší muž historie!

To nejlepší v životě bývá zadarmo

( The best in life is free )

*************************************************************************************************

Tuto knihu jsem vytvořil po neblahých zkušenostech s pracovníky státní moci České republiky, a po zjištění, že jsou zde na občanech ČR páchány zločiny proti lidskosti, že jsou zde pošlapávána lidská práva takovým způsobem, že toto chování nazývám moderním holocaustem. Taky na následky tohoto chování nyní, v dnešní době, na ulicích umírá mnoho lidí. Jen o nich nikdo neví, kde skončily jejich mrtvá těla. No a stát to má jednodušší v tom, že se pak o tyto občany nemusí finančně starat. Velmi mne znepokojuje, když vidím například čerstvé absolventy skol, jak žebrají na ulicích. A ještě jsem si všimnul, že i tato žebrárna je organizována ,,bossem", který z jejich žebrání má pak profit. Nemáme pro absolventy dostatek pracovních míst? Tak proč povolujeme v takové míře vstup cizincům za prací na naše území? Proč není ještě zavedena regulace pohybu osob ze zhraničí, přijíždějících za prací do ČR ? Všechny Evropské státy mají regulační opatření, a jsou o dost větší svým územím. Občané těchto států se ale mají lépe, líp se jim žije. Kdejaký jedinec či subjekt snadno vyhrává s Českou republikou soudní spory, a stát ČR pak musí vyplácet miliony odkodného. Ano soukromé subjekty jsou na jednání s Českým státem lépe připraveny, nežli představitelé státu. To je nehorázná ostuda a neprofesonalita.Až se nabízí otázka, jestli to také není znak korupce. ČR není přece zemí s názvem Charita, nebo Armáda spásy..A když už tyto dva názvy zmiňuji, Česká republika se má v tomhle směru opravdu za co stydět. Charita zde ve státě totálně nefunguje. Je to záměr politiků? Asi ano, protože kdyby to nebyl záměr, pak by alespoň nějak charita fungovala. Lidé hladoví, a na ulicích umírají. A nikdo jim nezajistil dosud možnost pravidelně se 3x denně najíst zdarma. Armáda spásy si staví domy po Evropě, ale není pravidlem, že se člověk bez domova a bez peněz, tedy člověk potřebný v této instituci, když se dostaví do některého z jejích nemovtostí, nají zdarma. Mnohdy je vykázán, a to i přes to, že budovy Armády spásy jsou veliké, nové, mají sociální zařízení, sály, haly. Nenechají člověka zde přespat. Je to zvelké části jaksi komerční subjekt, možná neziskový. Ale zdarma jsou zde věci a služby  opravdu jen sporadicky, ale v ČR o žádné takové službě nevím. Prodávají na pobočkách třeba oběd za 50,-Kč například v Praze v Lidické ulici. Ale co má dělat člověk, který nemá ani oněch 50,-Kč?  Copak člověk nestojí svým spoluobčanům, kteří jsou zvoleni do čela toto státu, aby podporovala pomoc potřebným tam, kde je jí nejvíc potřeba-tedy v ČR a dávala najíst lidem, kteří jsou v té nejsvízelnější finanční situaci? Zde se má ČR co učit od Raušanů a od Švýcarů. Jak bychom ale mohli něco takového očekávat od vlády, která pěstuje autogenocidní politiku, aby se o starší občany nemusela fnančně starat. Argumenty, že peníze nejsou, nemohou obstát protože množství státních peněz, co se každoročně rozkrade v ČR převyšuje potřeby státu na charitu  na zavedení minimání mzdy a sociálního minima součtem ve výši minimálně 15.000,-Kč. 

***************************************************************************************************

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA